Bravo Girl! - ŠÍLENÉ PŘÍBĚHY

Možná na duchy věříš, možná ne. Jsou ale lidé, kteří jsou o jejich existenci přesvědčeni, protože je viděli na vlastní oči! Vypráví se spousta strašidelných příběhů, při kterých běhá mráz po zádech...

CESTA HRŮZY

Veronika (15 )
Před několika měsíci se mi stala dost neuvěřitelná věc. Slíbila jsem svojí kámošce, že se s ní pojedu podívat za její prababičkou, která žije na vesnici. A protože je to 5 km od místa, kde bydlíme, rozhodly jsme se, že pojedeme na kole.
Cestou se nám ale děly zvláštní věci. Nejprve mi spadl řetěz, pak se kámošce udělalo mdlo, a tak jsme musely zastavit a chvíli počkat. Ve finále jsem jako naschvál najela na nějaký střep a píchla jsem, takže zbytek cesty jsme musely dojít pěšky. Celou dobu jsme si stěžovaly, že to se snad může stát jenom nám.

Cestu, kterou bychom za normálních okolností měly za dvacet minut za sebou, jsme šly téměř dvě hodiny, a to v šíleném vedru. Když jsme konečně dorazily, tak jsme viděly, jak před domem stojí policie a jak odvádějí nějakého muže a vyděšenou babičku. Od ní jsme se dozvěděly, že se k ní do domu vloupal nějaký muž a chtěl po ní všechny peníze a cennosti. Byl ozbrojený, a tak jsme prý měly velké štěstí, že jsme dorazily o něco později. Jinak by to podle policie mohlo dopadnout dost špatně. A tak se teď ptám, co bylo to, co nás cestou zdrželo??? Náhoda, nebo nějaký náš anděl strážný?

---

ZÁHADNÉ POJISTKY

Sandra (14)
Jednou jsme s kamarádkou vyvolávaly duchy... Řekly jsme mu, jestli je tu, ať dá znamení. Ale nic se nedělo. Několikrát jsme to ještě zkusily, a pořád nic. A tak jsme toho nechaly. Kámoška odešla a já zůstala sama doma!
Když jsem se koupala, zničehonic vypadl proud. Začala jsem se pěkně bát. Zazvonila jsem na sousedy a zeptala se, jestli jim také nefunguje proud. Řekli, že jim funguje. A tak jsem je poprosila, aby mi nahodili pojistky. Byly v pořádku. A tak jsem šla spát, ale nemohla jsem usnout. Po chvíli jsem uslyšela nějaký šramot v kuchyni. Koukla jsem tam a vidím, jak se vypíná a zapíná sporák. Začala jsem hrozně ječet a běžela k sousedce, dokud se domů nevrátili rodiče...

TAJEMNÝ MUŽ

Martiíí (14)
Nikdy jsem se nebála sama doma. Tenkrát bylo léto, venku pařák, a tak jsem ve většině místností měla otevřená okna. Asi kolem jedenácté hodiny se zvedl vítr. Šla jsem tedy okna zavřít. Když jsem zavírala v ložnici, tak jsem si všimla, že před naším domem stojí nějaká postava. Vypadalo to jako muž v tmavém plášti s velkým kloboukem a v ruce cosi držel...

Začala jsem se fakt bát. Stála jsem u okna jak přikovaná a zírala na tu postavu, když najednou se to na mě podívalo... Jasně zelenýma očima... Pak jsem naštěstí uslyšela rodiče, jak se vrací od sousedů. Postava ihned zmizela... Tu noc jsem vůbec nemohla spát. Pořád jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje... Díky bohu se to již nikdy neopakovalo, ale stále přemýšlím, co to mělo znamenat...

VZKAZ Z KNIHY

Katule (15)
Byl týden před Štědrým dnem a já byla sama doma. Máma šla na návštěvu za kamarádkou a táta vyrazil pro vánoční stromek. Já se zatím doma uvelebila s knížkou. Její autor byl dobrý známý mých rodičů. Bohužel před rokem umřel při jednom lavinovém neštěstí.
Dostala jsem se k pasáži, při které mi ztuhla krev v žilách: „...a stříbrná jedle pod sebou Michaela pohřbila, její dlouhé větve zakryly jeho obličej a nikdo neslyšel jeho křik...“ Michael, tak se přece jmenuje můj táta, který je právě v lese, a ten text vůbec nenavazuje na ten zbytek okolo!

Bála jsem se toho nejhoršího. A tak jsem poprosila kámoše, aby za ním se mnou vyrazil. Tátu jsme brzy našli, ležel pod stříbrnou jedlí!!! Společně se nám ho podařilo rychle vyprostit a dostat domů. Když jsem pak chtěla rodičům ukázat ten tajemný odstavec v knize, nemohla jsem ho najít, ani po několikanásobném hledání. Dodnes tomu nerozumím. Že by tátův mrtvý kamarád věděl, že mu hrozí nebezpečí, a takhle mě varoval? Každopádně to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu.

JAKOU STORY JSI ZAŽILA TY? Napiš nám svůj příběh!

---