News
Sdílej:
MAZLÍČCI
Psí útulek = smutek i naděje
Zajímá tě, jak se žije opuštěným pejskům v jejich „náhradním“ domově? A jaké to je, být jejich ošetřovatelkou? To a ještě mnohem víc se dozvíš z naší reportáže z trojského útulku. Naší „průvodkyní“ byla Věrka...
Jak ses vůbec k téhle práci dostala?
Pracovat v útulku byl vždycky můj sen. Vystudovala jsem obor Chovatel cizokrajných zvířat na Střední odborné škole v Čakovicích. Chodila jsem sice na praxi do zoo a rok jsem dělala ve zverimexu, ale do útulku mě to pořád lákalo nejvíc. Jednoho dne jsem sem zavolala a měla jsem zrovna štěstí, že se uvolnilo místo.Co všechno tahle práce obnáší?
Každý ošetřovatel má na starosti vždy jednu halu, ve které je tak 25-30 psů. Minimálně dvakrát denně se musí všichni vyvenčit. Většinou ve výběhu, někdy na procházce v okolí. Pak se jim uklízí pelechy a večer jim dáváme krmení. Mimo to jsem taky někdy na příjmu a výdeji a mívám i noční služby.Vypadá to docela náročně. Nejspíš to nemůže dělat úplně každý...
To asi ne. Je to přece jen celkem fyzicky náročné. A hlavně to člověk musí dělat s láskou. Mě to třeba hrozně naplňuje. Jsem ráda, že mám smysluplnou práci a nesedím někde v kanceláři... Občas se stane, že sem někdo nastoupí a za pár dní to vzdá. Většinou třeba proto, že má ze psů strach.
Zdroj: fotolia.com
A ty sama se vůbec nebojíš?
Taky, ale přiměřeně. Jednou mě jeden pes kousl a od té doby jsem určitě opatrnější. Nikdy nemůžeš přesně odhadnout, jak který pes zrovna zareaguje...A co jejich osudy? Ne všechny jsou asi hezké, viď?
To je pravda. Někdy se vážně nestačím divit, jak dokážou být někteří lidi krutý. Pamatuju si třeba na 14 kokršpanělů, kteří žili dva roky v bytě bez venčení. Když je přivezli, byli v zuboženém stavu. Měli zarostlé řetězy do kůže a celí byli prolezlí červama. Nebo teď o víkendu jsem přebírala pět štěňat. Ta žila v šílených podmínkách na nějakým statku. Všechna byla strašně vychrtlá a obalená v hnoji.Tak to je drsný. Jak to sama snášíš?
Je mi z toho hrozně smutno. Na druhou stranu si to nemůžu úplně připouštět. To bych se z toho zbláznila a nemohla bych tu práci dělat dobře. Je ale fakt, že ze začátku jsem to dost prožívala.Máte tu ale i příběhy s šťastným koncem, ne?
To samozřejmě ano. Největší radost máme, když se nám podaří pejska zachránit, vykrmit a nakonec předat do dobrých rukou. Je opravdu hezký, když pak nový majitel pošle fotku, jak se má pejsek u něj dobře.A jak zjišťujete, že právě ten nebo onen je vhodný páníček?
Tak to je těžký, do lidí holt nevidíme. Přijde člověk, který se může zdát sebevíc sympatický, a za dva týdny se pejsek, kterého si vzal, najde někde na ulici. Ale i naopak. Občas nám lidi také psy vrací. Buď zjistí, že mají alergii nebo pes moc štěká, je hyperaktivní a oni ho prostě nezvládají. Je ale fakt, že sami nejsou někdy soudný. My jim řekneme, že pes je takovej, dělá to a to, ale oni nás neberou vážně. A pak ho přivedou zpátky a dávají nám za pravdu...A co tedy dělat, když bych si chtěla od vás nějakého čtyřnohého kamaráda vzít?
Nabídka psů i koček je na stránce www.upozpraha.cz. Jinak spíš doporučuju osobní návštěvu, při které osobně pomůžeme se správným výběrem. Nový majitel musí být starší 18 let a mít s sebou občanku. Neplnoleté holky budou muset přijít s rodičema. :-) Na místě se uhradí cca 330 Kč, což zahrnuje očkování, odčervení a veterinární prohlídku. Za to, že dáváte zvířeti nový domov, jste osvobozeni na dva roky od poplatků za psa. Všichni pejskové jsou taky čipováni.A co když někde najdu opuštěného psa?
Určitě se mít na pozoru, protože tě nezná a může i pokousat. Nejlepší je zkusit ho nalákat do místa, odkud neuteče, a zavolat útulek nebo policii v místě bydliště.Pokračuj na: Podpoř Toulavé tlapky
Co vy na to?
Pro přidávání komentářů se musíš přihlásit.
sarinka.147990, 12
11. 4. 2012 20:27
Taky bych chtela pomahat zviratum a bavilo by mne pracovat v utulku
Loll.i.Pop, 14
12. 2. 2012 15:25
:´(
lussynqua15, 14
16. 12. 2011 16:36
chudcci kdybych mohla vzala bych si je domu:(
mishaell, 12
28. 10. 2011 23:19
takhle jsme jednou zahránili psa..
Dulce, 16
26. 10. 2011 11:35
jj někteří lidi dokážou být pěkně krutí :-( pomáhám tetě v záchytných kotcích (když se najde nějaký pes v okolí, dá se do zachytných kotců a když se do určité doby nenajde majitel popř. zájemce, vezou se do útulku do většího města). Jednou tam přivezli asi 3 měsíční štěně, bylo přivázané ke sloupu na sídlišti, byla šíleně hubená, vůbec se nevědělo jestli přežije- já to nevydržela a vzala si ji domu, ted jsou ji 3 roky a má se k světu...
lussynqua15, 14
28. 10. 2011 19:44
to si udelala moc dobrou vec si hodna