Bravo Girl! - Sára se přišla rozloučit!

Tento příběh je o naší fence. Vlastně už není naše, je nebíčka...

Stalo se to v zimě, pár dní po Silvestru. Večer táta Sáru nakrmil a odešel domů. Sára se zachumlala do slámy v boudě, která jí hřála a spinkala. Mamku napadlo, že si s taťkou zajdou do restaurace a děda nás tři sourozence bude hlídat.

Rodiče odešli. Já si lehla do postele a za chvíli usnula. Celou noc se mi zdálo o Sáře. Tolik snů o ní se mi ještě nikdy nezdálo, bylo to zvláštní, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Ráno se mamka chovala divně a moc nemluvila, až když jsme se odpoledne vrátili ze školy, poslala nás se slzami v očích do psí boudy! Sára tam ležela. Spí? Ne! Ona nereaguje. Došlo nám to.

Přišli jsme zase domů a máma začala vyprávět: Když rodiče večer odešli do restaurace, nezamkli branku a vítr ji pak otevřel. Sára šla mamku s taťkou vystopovat. Bylo už po deváté večer, takže byla tma. Když Sára chtěla přeběhnout silnici, nevěděla, že se na ni řítí z kopce auto a bohužel to nestihla! Na místě zemřela. Mamčin kamarád byl u toho a rodičům okamžitě zavolal, když ale na to místo dorazili, bylo už pozdě! Taťka Sáru pak odnesl do boudy, kde strávila svou poslední noc!

Ještě ten večer jsme Sáru na zahradě zakopali a udělali jí hrobeček. Je mi jasné, že tu noc se se mnou přišla ve snu rozloučit. Měli jsme ji moc rádi a nikdy na ní nezapomenu!

Nikola, 12

Jaký příběh s mazlíčkem jsi zažila ty? Napiš nám ho!